Zpívání, swing, tanec a učení jsou mojí nějvětší RADOSTÍ a díky nim jsem našla sama sebe a svoji cestu, na které jsem si splnila již nejeden profesní sen, včetně natáčení videoklipů a založení své vlastní kapely, se kterou jsme vydali již dvě swingová alba.

Věřím v to, že každý jdeme v životě svojí cestou, na které potkáváme přesně to, co se potřebujeme naučit či si zpracovat. I mně tedy život přichystal na mé cestě spoustu překážek, ran a bolestí, jak kariérních, tak osobních a měla jsem svá období plná velkých propadů a smutků. Za všechny jsem teď vděčná, protože mě posílily a pomohly mi uvědomit si spolehlivé pomocníky v těžkých časech, kterými jsou právě radost a úsměv. (Více o úsměvu můžete číst v mém článku zde.)

Na jeviště jsem se poprvé postavila ve 4 letech a rovnou před 1000 lidí, když jsem zpívala jako nejmladší oceněná účastnice celostátního finále pěvecké soutěže Ocelář. Během dětství následovala jedna zlatá medaile za druhou, účinkování v Baby Studiu s Dádou Patrasovou, hrála jsem divadlo a chodila na balet, step, malování a piano. Byla jsem úspěšné dítě a má cesta vedla po základní škole na konzervatoř.

Jenže na Pražskou konzervatoř mě nepřijali a to byl pro mě i mé okolí velký šok. Propadla jsem se hluboko do bolesti a zklamání a začala jsem o sobě a svých snech velice pochybovat.

Nakonec jsem byla přijata na Konzervatoř Jaroslava Ježka, ale mé sebevědomí bylo v té době už velice pošramocené a zvláštní atmosféra, která tehdy na škole panovala mi rozhodně nijak nepomohla. Byla jsem zacyklená v neúspěchu, stresu a trémě. Školní večírky byly plné hodnocení a to v žácích podněcovalo rivalitu a pocity ohrožení. Profesoři měli své „vyvolené" žáky a my ostaní jsme slýchávali tak drsná hodnocení jako třeba, že stejně jednou budeme prodávat v zelenině!

Bylo to pro mě velice bolestivé období v mém životě, ale byla to má cesta, která mě mimo jiné naučila pokoře. Také ve mě probudila lásku k jazzu a swingu. Pamatuji si, jak mě hned v prvním ročníku kamarádi vzali s sebou na můj první swingový koncert (do té doby jsem doma jen poslouchala desky). Když jsem slyšela tento žánr naživo a pozorovala radost, která z improvizujících hráčů sršela, byla jsem okouzlena a začala jsem snít o tom, že tuto slunečnou hudbu budu jednou zpívat.

Další krásná věc, co se mi na této škole přihodila byla, že jsem tam potkala úžasné spolužáky, kolegy, umělce a hlavně přátele na celý život.

Jedním z nich je například Ondra G. Brzobohatý, se kterým jsme sdíleli i stejný osud nepřijetí na Pražskou konzervatoř, a tak jsme se potkali a seznámili ve třídě hned první školní den a od té doby jsme kamarádi. Průběžně spolu spolupracujeme na různých hudebních či filmových projektech. V minulém roce jsme spolu natočili písničku na mé nové album, včetně videoklipu, ještě společně s Vaškem Tobrmanem a s dalším společným kamarádem ze studentských let, Ondrou Rumlem.

V tomto období a díky tomu, co jsem prožívala na konzervatoři, jsem se začala zabývat pedagogikou, učiteli a jejich přístupy. Uvědomovala jsem si, jak moc je důležitý vztah žáka a učitele. Jak je vliv učitele na studenta zásadní a může ho buďto podpořit a pomoci mu na jeho umělecké cestě či ho odradit a zablokovat.

Začala jsem chápat, jak se nedá jedna metoda praktikovat na všechny studenty, protože každý potřebuje jiný přístup a to nejen technický, ale také psychologický. Porovnávala jsem různé učební metody, kterými jsem od dětství prošla či jsem je pozorovala díky pedagogickému zázemí, které jsem měla doma a o kterém píšu ve svém článku „Mé umělecké a pedagogické kořeny". Všechny tyto zkušenosti mi postupně pomohly nalézt můj, nejen umělecký, ale i pedagogický směr. 

To vše mě teď s ohlédnutím utvrzuje v tom, že jsem celou dobu na správné cestě a také, že se vždy pod něčím těžkým a bolavým skrývá i něco krásného. A vše co se děje, má svůj smysl. Důležité je se nikdy nevzdávat! 

Po 5 letech na KJJ jsem sebrala odvahu a zažádala o přestup na Pražskou konzervatoř. Udělala jsem přestupové zkoušky a tentokrát mě přijali!

Na Pražské konzervatoři jsem zažila 3 krásné roky v úplně odlišné a inspirující atmosféře. Měla jsem úžasnou paní profesorku, jazzovou zpěvačku Evu Svobodovou, která mi pomohla opět najít své sebevědomí a v roce 2006, kdy jsem absolvovala, jsem už stála pevně na svých nohou a věděla jsem, že se o sebe umím postarat. Pokud bych přeci jen nakonec skončila v té zelenině, i tam si budu s čistým svědomím, že jsem pro svoji lásku k hudbě, divadlu a zpívání udělala vše, co jsem mohla, s radostí zpívat.

Během studií už ke mně přišly první pracovní nabídky v oboru. Nejprve pohádkové divadlo Julie Jurištové, pak folklórní show pro turisty a první muzikálová zkušenost v company muzikálu Miss Saigon.

Potom následovalo divadlo Semafor, skupina Myš a Maš, také spolupráce s kytaristou Miroslavem Fiedlerem, se kterým jsme kromě hraní v restauracích a kavárnách sjezdili Evropu a buskovali čili hráli na ulicích evropských metropolí. Také jsme natočili ve školním studiu CD Adelitas´s balads. Cestování a buskování je moji velkou láskou už od 17 let, kdy jsem poprvé sama s „kazeťákem" zpívala na ulici v Barceloně.

V roce 2010 jsem se dostala do company muzikálu „Vražda za oponou" v Hudebním divadle Karlín, o rok později jsem nastoupila do Divadelní společnosti Josefa Dvořáka a během několika let sjezdila skoro všechna krásná divadla v naší zemi. V současnosti působím jen v Hudebním divadle Karlín, kde dodnes zpívám v offstage v několika muzikálech.

Na konci roku 2010 potkávám na Karlově mostě bývalého spolužáka, výborného kontrabasistu a kytaristu Antonína Šturmu, který tam hraje s Originálním Pražským Synkopickým Orchestrem (zkráceně OPSO). Zaposlouchám se, vybavují se mi vzpomínky z dětství a praskající desky, na které jsem tančila a zpívala písničky jako „Vendelíne, co děláš" anebo „Stará, natoč gramofon". Také vzpomínám na koncert, kdy jsem se spolužáky z KJJ zašla poprvé do jazz clubu.

V tu chvíli se celá rozzářím, mé srdce buší, moje duše se raduje a ví, že už je ten správný čas, abych se této hudbě začala věnovat. Svěřuji se s tím Tondovi a díky šťastné shodě okolností se za pár měsíců stávám na 3 krásné roky zpěvačkou tohoto úžasného tělesa a plním si svůj dávný sen. Můj osud je zpečetěn a od té doby se věnuji převážně swingu.

V roce 2012 zakládám svoji vlastní kapelu Sunny Swing Quintet a natáčíme album Slunečnice. Kapela hraje od té doby v nejrůznějších složeních od dua až po osmičlenný Sunny Swing Orchestra, který jsem založila v roce 2016. Do mého života tehdy vstoupila další velká radost a tou byl swingový tanec! Naplněna tímto okouzlením jsem pocítila touhu zvětšit svoji kapelu, zapracovat na repertoáru a aranžích, abychom mohli hrát pro taneční publikum. Je to tak nádherný pocit, když zpíváte a k tomu Vás inspirují, naplňují radostí a krásou tanečníci pod pódiem. A když zrovna nezpívám, odskočím si na jeden taneček.

Být umělcem a učitelem na volné noze, kapelnicí, manažerkou a zpěvačkou v jedné osobě je sice skvělé a svobodné, ale přináší to s sebou jiná úskalí, která jsou mnohdy velice vyčerpávající. Za svoji kariéru jsem si tedy prošla několika propady, byla jsem na křižovatce, nevěděla jak dál, měla pocity vyhoření a měla chuť to vše vzdát.

Pomohly mi meditace, má skvělá terapeutka, cvičení Mohendžodáro, ženský kruh a sdílení. Začala jsem na sobě víc pracovat, hledat odpovědi uvnitř sebe a otevřela spoustu bolavých ran z osobního života, abych je mohla zahojit.

Díky této cestě do nitra sebe sama jsem se dostala až ke svému zdroji a teprve pochopila opravdový pocit RADOSTI. Odkud vyvěrá a proč mě to k němu celý život táhne, proč zkrátka radost potřebuji k životu. Pochopila jsem, že skrze svoji radost, kterou mám z tvoření, zpívání, tance a učení rostu, naplňuji se krásnou energií, sílím a snadněji překonávám těžkosti v každodenním a osobním životě. Radost je tedy můj lék. Také jsem pochopila, že mám dar šířit svoji radost mezi Vás, své obecenstvo a studenty.

Na této cestě vědomé práce sama na sobě a svém vnitřím světě jsem stále, a už bych ji nikdy neopustila. Velice mi pomáhá. Objevuji díky ní spoustu technik a návodů, jak pracovat se svým tělem a svojí myslí. Pomáhají mi nejen v každodenním životě, ale i při zpívání a trémě. Ano, i já mám trému, i když to tak prý vůbec na jevišti nevypadá. Tyto techniky předávám ráda svým žákům a některé z nich si můžete přečíst v mém eBooku „Než začneme zpívat...".

Na své radosti vědomě pracuji, hledám ji a nalézám v každodenním životě, uvědomuji si ji v každém okamžiku. Zjišťuji, co mi radost nedělá a co naopak ano, a za tím jdu. Vím, že jsem našla sama sebe, ikdyž jsem samozřejmě stále na cestě jako všichni ostatní. Ale naučila jsem se důvěřovat sama sobě, svým pocitům a své mysli. Také důvěřuji životu, který mi v těžkých chvílích jako odměnu za to, že jsem to nevzdala, vždy do cesty přivane svěží vánek a novou radost.

Ať už to bylo v podobě swingového tance, který jsem začala tančit v roce 2016 nebo když přišla nabídka zpívat s Hot Sisters ve skvělé kapele Petra Kroutila Original Vintage Orchestra v roce 2017. A také nyní, v koronavirové pandemii, kdy jsem měla čas na hluboké meditace a přemítání nad svými dosavadními zkušenostmi. To vše mě vedlo k dalšímu vzdělávání, návratu ke svým pedagogickým kořenům a online výuce, díky které jsem začala pracovat na těchto nových stránkách a podnikání.

Radost mi v současnosti také dělá to, že jsem začala psát články a eBooky a naučila jsem se pracovat s virtuálním světem, protože je toho tolik, co už můžu a chci skrze něj předávat dál (viz můj článek). 

Líbí se Vám můj příběh a je Vám sympatický můj přístup k životu a ke zpívání?

Už teď si můžete zakoupit online lekce se mnou a stáhnout si zdarma můj eBook „Než začneme zpívat...". Dozvíte se v něm spoustu informací o zpěvu, mé výuce, několik skvělých tipů a ujasníte si Váš záměr, než začneme zpívat spolu.