„Miluju život, smích, hudbu, umění, tvoření, dobrodružství a SWING. Jsem zpěvačka, herečka, lektorka zpěvu a zakladatelka kapely Sunny Swing."
Z mého barevného uměleckého života
- Sunny Swing Orchestra 2012 až současnost
- Original Vintage Orchestra 2016 až současnost
- Hudební divadlo Karlín 2010 až současnost
- Skupina pro děti Myš a Maš 2006 až současnost
- Absolutorium Pražská konzervatoř 2006
- Divadlo Semafor 2006 - 2012
- Originální Pražský Synkopický Orchestr 2011- 2015
- Divadelní společnost Josefa Dvořáka 2011 - 2016
- Divadelní společnost Julie Jurištové 2005 -2017
- Maturita Konzervatoř Jaroslava Ježka 2002
Snažím se vidět vždy na všem, co se děje, to dobré
Současná situace s covidem mě na chvíli srazila na kolena, ale také mi pomohla si uvědomit, čím vším už jsem ve svém životě prošla a co všechno jsem se naučila. Uvědomila jsem si, že zpívání, swing, tanec a učení jsou mojí nějvětší RADOSTÍ a díky nim jsem našla sama sebe a svoji cestu, na které jsem si splnila již nejeden profesní sen, včetně natáčení videoklipů a založení své vlastní kapely, se kterou jsme natočili už dvě swingová alba.
Za svoji více než 20 letou kariéru na jevištích, ve studiích či před kamerou jsem nasbírala spoustu zkušeností, které teď mohu předávat dál. To pro mě bylo a je naplňujíci uvědomění, které mi pomáhá zvládnout toto covidové období a využít ho k dalšímu tvoření... Zpívání s radostí pro Vás a s Vámi...

Moje cesta
Věřím v to, že každý jdeme v životě svojí cestou, na které potkáváme přesně to, co se potřebujeme naučit či si zpracovat. I mně tedy život přichystal na mé cestě spoustu překážek, ran a bolestí, jak kariérních, tak osobních a měla jsem svá období plná velkých propadů a smutků.
Za všechny jsem teď vděčná, protože mě posílily a pomohly mi uvědomit si spolehlivé pomocníky v těžkých časech, kterými jsou právě radost a úsměv. (Více o úsměvu můžete číst v mém článku zde.)
Moje začátky
Na jeviště jsem se poprvé postavila ve 4 letech a rovnou před 1000 lidí, když jsem zpívala jako nejmladší oceněná účastnice celostátního finále pěvecké soutěže Ocelář.
Během dětství následovala jedna zlatá medaile za druhou, účinkování v Baby Studiu s Dádou Patrasovou, hrála jsem divadlo a chodila na balet, step, malování a piano. Byla jsem úspěšné dítě a má cesta vedla po základní škole na konzervatoř.
Období plné zklamání
Jenže na Pražskou konzervatoř mě nepřijali a to byl pro mě i mé okolí velký šok. Propadla jsem se hluboko do bolesti a zklamání a začala jsem o sobě a svých snech velice pochybovat.
Nakonec jsem byla přijata na Konzervatoř Jaroslava Ježka, ale mé sebevědomí bylo v té době už velice pošramocené a zvláštní atmosféra, která tehdy na škole panovala mi rozhodně nijak nepomohla. Byla jsem zacyklená v neúspěchu, stresu a trémě. Školní večírky byly plné hodnocení a to v žácích podněcovalo rivalitu a pocity ohrožení. Profesoři měli své „vyvolené" žáky a my ostaní jsme slýchávali tak drsná hodnocení jako třeba, že stejně jednou budeme prodávat v zelenině!
Vždy se pod něčím těžkým skrývá i něco krásného.
Bylo to pro mě velice bolestivé období, ale byla to má cesta a naučila mě pokoře a lásce k jazzu a swingu. Pamatuji si, jak mě hned v prvním ročníku kamarádi vzali s sebou na můj první swingový koncert (do té doby jsem doma jen poslouchala desky). Slyšet tento žánr naživo a pozorovat radost, která z improvizujících hráčů sršela, mě velice okouzlila. Přišla mi tak pozitivní a „slunečná", až jsem začala snít o tom, že ji jednou budu zpívat...
Další krásná věc, co se mi na této škole přihodila byla, že jsem tam potkala úžasné spolužáky, kolegy, umělce a hlavně přátele na celý život!
Jedním z nich je třeba Ondra G. Brzobohatý, se kterým jsme sdíleli i stejný osud nepřijetí na Pražskou konzervatoř, a tak jsme se potkali a seznámili ve třídě hned první školní den a od té doby jsme kamarádi. Průběžně spolu spolupracujeme na různých hudebních či filmových projektech. V minulém roce jsme spolu natočili písničku na mé nové album, včetně videoklipu, ještě společně s Vaškem Tobrmanem a s dalším společným kamarádem ze studentských let, Ondrou Rumlem.
To vše mě teď s ohlédnutím utvrzuje v tom, že jsem celou dobu na správné cestě a také, že se vždy pod něčím těžkým a bolavým skrývá i něco krásného. A vše co se děje, má svůj smysl. Důležité je se nikdy nevzdávat!
Nikdy se nevzdávám
Cítila jsem, že mi KJJ už dala vše, co měla, přerušila jsem po maturitě studia a vydala jsem se na zkušenou jako Au Pair do Londýna (zkušená to opravdu byla a docela drsná - to je na samostatný příběh). Každopádně jsem za půl roku byla zpět a vracet se na KJJ se mi ani trochu nechtělo. Pracovala jsem půl roku v kině za kasou a prodávala popcorn.
Sice jsem zhlédla tolik filmů, co nikdy a snědla kila popcornu, o čemž asi sní každý teenager, ale moje tvořivá duše začala trpět. Chtělo to tehdy velkou odvahu a já ji sebrala. Zašla jsem na den otevřených dveří na Pražskou konzervatoř a tam jim po letech zase zazpívala. Pozvali mě na přestupové zkoušky a tentokrát mě přijali!
Šťastná studijní léta
Na Pražské konzervatoři jsem zažila 3 krásné roky v úplně odlišné a inspirující atmosféře. Měla jsem úžasnou paní profesorku, jazzovou zpěvačku Evu Svobodovou, která mi pomohla opět najít své sebevědomí a v roce 2006, kdy jsem absolvovala, jsem už stála pevně na svých nohou a věděla jsem, že se o sebe umím postarat. Pokud bych přeci jen nakonec skončila v té zelenině, i tam si budu s radostí a čistým svědomím, že jsem pro svoji lásku k hudbě, divadlu a zpívání udělala vše, co jsem mohla, zpívat.
Vzhůru do uměleckého života
Během studií už ke mně přišly první pracovní nabídky v oboru. Nejprve pohádkové divadlo Julie Jurištové, pak také folklórní show pro turisty, kterou jsem moderovala ve více jazycích a pak první muzikálová zkušenost v company muzikálu Miss Saigon. Pak následovalo divadlo Semafor, skupina Myš a Maš, také spolupráce s kytaristou Miroslavem Fiedlerem, se kterým jsme kromě hraní v restauracích a kavárnách sjezdili Evropu a buskovali čili hráli na ulicích evropských metropolí. Také jsme natočili ve školním studiu své první CD Adelitas´s balads. Buskování a cestování je moji velkou láskou už od 17 let, kdy jsem poprvé sama s „kazeťákem" zpívala na ulici v Barceloně.
Po absolutoriu jsem 3 roky učila na ZUŠ a probudila v sobě tak další zálibu a rodinnou tradici pedagogiky (viz příběh v sekci Lekce a kurzy).
Měla jsem čím dál tím více nabídek a ZUŠ mě svazovala, tak jsem z ní odešla a od té doby učím soukromě. Přínáší mi to více svobody a radosti a mohu se tak i žákům lépe věnovat.
V roce 2010 jsem se dostala do company muzikálu „Vražda za oponou" v Hudebním divadle Karlín, o rok později jsem nastoupila do Divadelní společnosti Josefa Dvořáka a Divadelní společnosti Jůlie Jurištové a sjezdila jsem skoro všechna krásná divadla v naší zemi. Po několika letech jsem se rozhodla zůstat jen Hudebním divadle Karlín, kde dodnes zpívám v offstage v několika muzikálech.
Z divadelních prken do jazz clubů
Na konci roku 2010 potkávám na Karlově mostě bývalého spolužáka, výborného kontrabasistu a kytaristu Antonína Šturmu, který tam hraje s Originálním Pražským Synkopickým Orchestrem (zkráceně OPSO). Zaposlouchám se, vybavují se mi vzpomínky z dětství a praskající desky, na které jsem tančila a zpívala písničky jako „Vendelíne, co děláš" anebo „Stará, natoč gramofon". Také vzpomínám na koncert, kdy jsem se spolužáky z KJJ zašla poprvé do jazz clubu.
V tu chvíli se celá se rozzářím, mé srdce buší, moje duše se raduje a ví, že tohle je to, co chci zpívat. Svěřuji se s tím Tondovi a díky šťastné shodě okolností se za pár měsíců stávám zpěvačkou tohoto úžasného tělesa a plním si svůj dávný sen...
Krásné 3 roky s tímto užasným orchestrem a skvělými muzikanty mě obohatily o spoustu zkušeností. Jsem za ně vděčná a s láskou vzpomínám, přestože rozloučení s nimi bylo velice smutné a hořké. Byl to opět moment v mém životě, kdy bylo v danou chvíli těžké pochopit, že se vše stalo tak, jak má, abych měla v životě místo pro něco jiného. Vím to teď a děkuji za ten okamžik i bolestnou zkušenost.
Kapelnicí a manažerkou Sunny Swingu
Současně se zpíváním V OPSO a spoustou dalších závazků jsem měla svoji kapelu Sunny Swing, kterou jsem založila již v roce 2012. Nahráli jsme CD Slunečnice, ale pak bohužel nebyl čas se věnovat kapele tak, jak bych chtěla. Také jsem narazila na to, že nemám žádné zkušenosti s vedením kapely. Neuměla jsem si vůbec představit, co všechno obnáší být zároveň zpěvačkou, kapelnicí a manažerkou. Kapela se mi mezitím začala tak nějak rozpadat zevnitř, tedy hlavně díky mně a byla jsem z toho velice smutná.
Období smutku
Byla jsem na křižovatce. Pocity selhání, vyhoření, harcování se z místa na místo a rozmělněná pozornost do tolika míst. Přes spoustu práce a času - malé výdělky, jen tak tak na přežití...
Kudy dál? Je snad na čase všechno vzdát? Prošla jsem si opět obdobím smutku a neviděla před sebou žádné světlo a smysl toho, co dělám.
Cesta ke svému zdroji
Pomohly mi meditace, má skvělá terapeutka, ženský kruh a sdílení. Začala jsem na sobě víc pracovat, hledat odpovědi uvnitř sebe a otevřela spoustu bolavých ran z osobního života, nejen z dětství, abych se mohla zahojit a napojit se opět na svoji vnitřní sílu a energii.
Bylo to důležité období, ve kterém jsem začala chápat souvislosti se vším, co se mi děje a začala jsem se konečně doopravdy poznávat. Na této cestě vědomé práce sama na sobě a svém vnitřím světě jsem stále, a už bych ji nikdy neopustila. Velice mi pomáhá. Objevuji díky ní spoustu technik a návodů, jak pracovat se svým tělem a svojí myslí. Pomáhají mi nejen v každodenním životě, ale i při zpívání a trémě. Ano, i já mám trému, i když to tak prý vůbec na jevišti nevypadá. Tyto techniky předávám také svým žákům.

Radost je lék!
Díky této cestě do nitra sebe sama jsem se dostala až ke svému zdroji a teprve pochopila opravdový pocit RADOSTI. Odkud vyvěrá a proč mě to k němu celý život táhne, proč zkrátka radost potřebuji k životu. Pochopila jsem, že vlastně skrze svoji radost, kterou mám z tvoření, zpívání, tance a učení rostu, naplňuji se krásnou energií, sílím a snadněji překonávám těžkosti v každodenním a osobním životě. Radost je tedy můj lék.
A tak jsem vědomě začala na radosti pracovat, hledat ji a nalézat v každodenním životě, uvědomovat si ji v každém okamžiku. Začala jsem zjišťovat, co mi radost nedělá a co naopak ano, a za tím jsem šla.
Konečně tančím swing
A tak jsem šla za swingovým tancem, tam mě srdce táhlo už dávno! Se swingovými tanečníky a lektory jsem se potkávala na firemních akcích, kde jsme hráli. Oni měli vystoupení a minikurz swingového tance, aby si diváci mohli na našem vystoupení také zatančit.
Vždy jsem s údivem a nadšením sledovala tu krásu, rytmus v těle, houpavé vlnění, komunikaci mezi leadrem a followerem, ladné otočky a vtip, který v sobě swingový tanec má. A teď byla ta pravá chvíle zapsat se do kurzů a konečně ho začít tančit!
Kouzlo okamžiku tance
Netrvalo dlouho a úplně jsem tomu propadla. Kouzlo okamžiku tance, jak to nazývám, které se odehrává mezi vámi a tanečníkem, je nepopsatelná radost. To co vzniká na parketech na tančírnách či na různých workshopech je taková krása, že nemám slov. To se musí zažít...

Zpívám, tančím a opět se raduji
Naplněna tímto okouzlením jsem pocítila touhu zvětšit svoji kapelu, zapracovat na repertoáru a aranžích, abychom mohli hrát pro taneční publikum. Je to tak nádherný pocit, když zpíváte a k tomu Vás inspirují, naplňují radostí a krásou tanečníci pod pódiem. A když zrovna nezpívám, odskočím si na jeden taneček.
S novou, osmičlennou kapelou Sunny Swing Orchestra, jsme měli první vystoupení v červnu 2016. Snažila jsem se poučit z předchozích chyb a stále jsem pracovala na své roli kapelnice a manažerky. Také jsem pochopila, že nemusím být na vše sama a učila jsem se říkat si o pomoc, delegovat úkoly. K tomu jsem ale stále hledala opravdového manažera. Přeci jen by mi pomohlo, kdybych se mohla víc soustředit na zpívání a svoji radost, než na organizaci.
Úspěšná Hithit kampaň
Začínala jsem cítit, že přichází další křižovatka, a tak jsem se na podzim roku 2019 rozhodla dát do toho ještě jednou všechnu svoji energii, abych kapelu dostala více do povědomí. Potřebovala jsem, aby bylo více hraní a mohla jsem si dovolit zaplatit manažera. Také už jsem dlouhou dobu měla v hlavě nápady na nové CD a videoklip, na které stále nebyly finance potřebné k uskutečnění.
Rozhodla jsem se tedy zkusit Hithit kampaň na natočení nového CD a videoklipu. Bylo to velice náročné, ale dopadlo to úspěšně a opravdu to v propagaci kapely velice pomohlo. Přišla spousta krásných nabídek na hraní v roce 2020. Dokonce jsem měla konečně i příslib skvělého manažera a agentury, kteří se nás měli ujmout. Byla jsem šťastná a měla pocit, že je to zasloužený úspěch po letech mé práce a úsilí.
Člověk míní...
Jenže člověk míní a Pán Bůh mění... Jako bych uvnitř něco tušila, byla jsem poháněna nějakým motorem a věděla, že všechny své plány musím zvládnout na začátku roku 2020. Stihli jsme ještě v únoru natočit CD i videoklip a chystali se na křest koncem března v Malostranské Besedě. K němu už samozřejmě nedošlo a zrušilo se úplně všechno. Přišli jsme o všechny hezké nabídky i o manažera a agenturu! CD jsem zvládla dodělat až v červnu a videoklip díky podpoře sponzorů až koncem prosince.
Zase ten smutek a zklamání
Život se nám všem ze dne na den obrátil naruby. Změna z mého barevného života v naprostý útlum byla šokující. Zároveň jsem po tom náročném roce potřebovala vydechnout, a tak to pro mě bylo ze začátku i docela léčivé. Pak ale přišel velký smutek, stesk po životě, který jsem žila, po zpívání, jevišti a tanečním parketě. S vědomím, že jsem měla vše, po čem jsem toužila, bylo opravdu velice těžké udržet si radost a naději.
Co krásného se pod tím vším skrývá?
Ale zase jsem to nevzdala! Opět mi pomohly meditace a cesta k sobě. Uvědomění si, že co nemůžeme změnit, musíme přijmout! Chvíli mi to trvalo, ale přijala jsem situaci takovou, jaká je a začala opět hledat, jaké možnosti tady pro mě jsou a co krásného se pod tím vším skrývá? Pokládala jsem si tyto otázky a najednou mi vše začalo dávat zase smysl a radost se mi vrátila!
Užívám si přírody, času pro sebe a konečně mám i čas na věci, které jsem dlouho odkládala. Chtěla jsem psát, naučit se pracovat s virtuálním světem, protože je toho tolik, co už můžu a chci skrze něj předávat dál (viz můj článek).
Chcete se mnou začít zpívat?
Líbí se Vám můj příběh a je Vám sympatický můj přístup k životu a ke zpívání?
Už teď si můžete zakoupit online lekce se mnou a pro začátek si už příští týden budete moci stáhnout zdarma můj eBook „Než začneme zpívat...". Dozvíte se v něm několik skvělých tipů a ujasníte si Váš záměr, než začneme zpívat spolu.
Těším se na Vás a Váš úsměv v tomto online světě.
S Láskou a Sluncem Vaše Adéla