Úsměv je lék!

Když před rokem nastala tato zvláštní doba, bylo to pro mě velmi těžké a přišlo to v tu nejhorší chvíli (viz Můj příběh). Pohltil mě smutek. Potřebovala jsem čas na to, abych situaci přijala.

Když něco nemůžeme změnit, musíme to přijmout!

Po nějaké době jsem se rozhodla, že nebudu jen sedět doma a trápit se nad vším, co teď nemůžu, ale začnu se věnovat všemu, co můžu a budu si hledat každodenní radosti.

Kromě toho, že stále zpívám sobě pro radost, jsem si také s kapelou vyzkoušela jeden stream, online swingovou tančírnu, a ikdyž to bylo jiné než pro živé publikum, tak jsme si to všichni moc užili a diváci také.

Mohli se doma u obrazovek učit základní swingové kroky, které během koncertu ukazovali skvělí swingoví tanečníci z tanečních škol Swing Busters – Anička Marešová a Zig Zag – Štěpán Jordánek.

Také jsem začala učit zpěv online a to všechno mě inspirovalo k tomu naučit se rozumět víc tomuto online světu, který byl dřív pro mě španělskou vesnicí :-). Docela mě to baví a díky tomu jsem začala pracovat na svých nových stránkách.

No a také jsem začala chodit každý den na procházky, kde si všímám kolik krás je kolem mě a na každém kroku.

Obdivuji barvy přírody, každou rozkvetlou kytičku, vůně, zpěv ptáků, šťastné děti na hřišti či sáňkující na kopci… To všechno mě naplňuje radostí, usmívám se na svět, na všechny kolem a oni se usmívají na mě a často mě pozdraví či řeknou:

„Jé, děkuji za úsměv.“

„Vy se tak hezky smějete, to se teď moc nevidí.“

„Vy jste mi ale zvedla náladu, děkuju.“

Úsměv a radost byli vžycky moji pomocníci ve všech těžkých chvílích, jen jsem to dříve brala trochu za špatný konec. Pokud se vám zdá, že jsem stále veselá a plná radosti, tak to samozřejmě nejsem. Ale nejtěžší bylo to přiznat sama sobě.

Všichni jsme někdy smutní a já bývala hodně smutná. Dost jsem s tím bojovala, protože jsem nechtěla vysílat do světa nic negativního. Tak jsem ten smutek v sobě dusila a snažila se ho za každou cenu zakrýt právě svým úsměvem, ale to mi opravdovou radost nikdy nepřineslo a ubližovala jsem tím jen sama sobě!

Až před pár lety, když jsem se díky tomu nastřádanému smutku a vzteku dostala téměř na dno, začala jsem hledat cesty, jak víc porozumět svojí mysli. Byla a stále je to dlouhá cesta plná práce na sobě a také na svých kostlivcích, ale díky ní jsem toho o sobě hodně pochopila a naučila se (viz Můj příběh).

Mimo jiné jsem pochopila, že je v pořádku a je to dokonce zdravé, když nedusíme a neukládáme bolest v sobě, ale dáme emocím volný průchod. Takže se své smutky od té doby snažím přijmout a nebojovat s nimi. Popláču si, zakřičím, či vytluču vztek do polštáře. A to je pak úleva! 🙂

Jednou jsi dole, jednou nahoře…

Je to život, a tak to na světě chodí. Noc a den, světlo a tma, jin a jang, dobro a zlo, radost a smutek… Myslím si dokonce, že potřebujeme zažít chvíle smutku, aby nám mohlo být zase krásně a vesele na světě.

Kdyby nám bylo pořád krásně, málokdo by si toho dokázal trvale vážit. Mám pocit, že je to tak na tom světě vlastně i spravedlivě zařízené.

Velmi se nám uleví, když tento fakt přijmeme a uvědomíme si, že každá těžkost, smutek a bolest jsou vlastně výzvy, abychom se o životě a o nás samotných něco více dozvěděli a naučili. Abychom „vyrostli“ a stali se silnějšími.

Nic ale nesmí trvat dlouho…

Každý problém a každý smutek má svůj čas, ale nesmí to trvat tak dlouho, abychom se v tom smutku utápěli donekonečna. Pak je dobré sebrat síly, mnohdy poslední, vědomě se rozhodnout, že už to stačilo a od teď se budeme snažit hledat na všem to hezké a začneme se pomalu radovat z maličkostí!

Usmát se na svět a dát svoji pozornost něčemu, co nám dělá radost. Ať už procházkám, tanci, zpívání nebo třeba všemu dohromady! 🙂

Čemu dáváme svoji pozornost, to roste!

Pojďme se tedy zaměřit jen na to dobré, co nás obklopuje a co nás léčí.

Nejlepším lékem na všechny chmury je úsměv, radost, zpěv a láska. Věřím, že každý z nás má dar skrze svůj úsměv šířit do světa lásku a radost, a tím ho uzdravovat.

Tak co kdybychom si ode dneška řekli, že si každý den zazpíváme pro radost a že se na někoho usmějeme? 🙂

S LÁSKOU A SLUNCEM

Vaše Adéla 🌻